Existuje alergologický bonmot, který praví, že každý máme svůj alergen a záleží jen na tom, zda se s ním během života setkáme. Někteří lidé se se svým alergenem setkávají až v dospělosti, na pracovišti. Alergenem v pracovním prostředí může být velké množství látek. Bohužel ne vždycky se podaří konkrétní alergen odhalit. Pacient má sice alergické potíže v práci, které se zlepšují o víkendech a zcela mizí během dovolené, nemusí se však podařit identifikovat látku, která alergické problémy na pracovišti zapříčiňuje.
Profesní alergie je alergické onemocnění vzniklé nepříznivým působením škodlivých vlivů, pokud vzniklo za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. V současné době platí Nařízení vlády č. 290/1995 Sb. ze dne 15. 11. 1995, kde jsou vyjmenovány a definovány nemoci z povolání. Z alergických onemocnění sem patří:
- profesní astma a alergická onemocnění horních cest dýchacích,
- kožní alergická onemocnění, nejčastěji kontaktní ekzém.
Při podezření na profesní onemocnění je nejdůležitějším údajem fakt, že projevy onemocnění ustupují o víkendu nebo o dovolené. Za profesní jsou považována onemocnění, která vznikla v příčinné a výhradní souvislosti s výkonem práce. Jedná se tedy o alergie, jejichž příčiny pocházejí specificky z pracovního prostředí. Jednoznačné posouzení, zda se jedná o profesní alergii, je v praxi mnohdy velmi obtížné. Jakmile se totiž alergie jednou projeví, většinou se rozšiřuje, a pacient začíná reagovat i na jiné alergeny nebo škodliviny než pouze ty profesní.
Přesná časová souvislost obtíží s prací se potom může vytrácet. Profesní noxa udržuje chronický alergický zánět, záchvaty jsou ale spouštěny i noxami mimo pracovní prostředí, například v zakouřeném prostředí, při sportování nebo během noci, kdy i u zdravých jedinců dochází ke změnám vlivu autonomních nervů.
U kožních alergických reakcí je situace obdobná. Kůže, která je chronicky drážděna pracovní škodlivinou, reaguje potom citlivě i na běžné chemikálie používané v domácnosti. Ke zhoršení ekzému proto dochází i doma, například po mytí nádobí nebo úklidu, při kontaktu s kosmetickými přípravky nebo při kontaktu s latexem. Většina ochranných rukavic obsahuje latex, a tak snaha ochránit kůži před škodlivinami může paradoxně u pacientů s alergií na latex vyvolat nežádoucí reakce.
Profesní oblasti s častým rizikem alergických onemocnění a astmatu jsou:
- Zemědělství – jak rostlinná, tak živočišná výroba. V rostlinné výrobě alergizují obiloviny i složky jiných rostlin, jako jsou luštěniny, mák, semena hořčice. V živočišné výrobě to jsou všechna hospodářská zvířata a drůbež a složky bakterií, kterými jsou zvířata osídlena.
- Potravinářský průmysl – alergizovat mohou všechny zpracovávané potraviny, ale také přídavky jako rostlinné gumy a klihy, umělá barviva a koření.
- Dřevozpracující průmysl – kyseliny obsažené v tvrdých dřevech, například kyselina plikatová, nátěrové hmoty a lepidla.
- Elektrotechnický průmysl – izolační hmoty, kyselina plikatová z kalafuny.
- Chemický průmysl – izokyanáty, anhydrity při výrobě epoxidů, soli platiny a dalších těžkých kovů, akryláty a další chemické dráždivé látky.
- Ostatní průmysl, například automobilový – izokyanáty a anhydrity, soli platiny a jiných kovů.
- Kadeřnictví – persulfáty a reaktivní barviva.
- Laboratorní pracovníci a chovatelé – laboratorní zvířata a hmyz.
- Hasiči – zplodiny hoření a hašení.
- Zdravotnictví – latex, dezinfekce, léky.
K nejčastějším škodlivinám vyvolávajícím profesní astma patří podle klinické významnosti: Izokyanáty, mouka, enzymy, kalafuna, zvířata, tvrdá dřeva, latex, anhydridy, glutaraldehyd, zplodiny hoření, soli platiny, reaktivní barviva, persulfáty a akryláty.
K dalším faktorům, které mohou vyvolávat profesní alergie ve všech pracovních oborech, patří plísně, roztoči, hmyz, hlodavci, dezinfekční prostředky, prach, chemické výpary (kyseliny, louhy, těkavé látky), výrazné výkyvy teplot a vlhkosti.
Diagnostika profesní alergie patří do rukou odborníků-alergologů ve spolupráci s odborníky oboru pracovního lékařství. Prokázání profesionality je někdy velmi složité a vyžaduje i provedení expozičních testů, které se při běžném vyšetřování neprovádějí.
Léčba začíná pochopitelně co největším omezením expozice, eventuálně i přeřazením na jiné pracoviště. Další postup potom podléhá stejným pravidlům jako u jiných alergických onemocnění.