Mladé ženy v ohrožení
Mezi nejčastější autoimunitní poruchy patří kromě revmatoidní artritidy a cukrovky i autoimunitní zánět štítné žlázy, tzv. autoimunitní tyreoiditida. Ta je někdy podle svého objevitele doktora Hashimota Hakary, který ji jako první v roce 1912 popsal, nazývána i Hashimotova tyreoiditida. Imunitní systém lidského těla při ní útočí přímo proti buňkám vlastní štítné žlázy. Nejčastěji se vyskytuje u žen ve věku mezi dvaceti a čtyřiceti lety.
Pomatené hormony
Napadení buněk štítné žlázy má za následek jejich destrukci. Ta se nejprve projeví dočasnou nadprodukcí hormonů štítné žlázy, tzv. hypertyreózou. Tou se štítná žláza snaží nedostatek buněk kompenzovat. Brzy ale dojde k vyčerpání i těchto zbylých buněk a produkce hormonů štítné žlázy se výrazně sníží. Dochází tak k tzv. hypotyreóze. Ta se nejčastěji ohlásí malátností, nadměrnou spavostí, suchou kůží a vypadáváním vlasů. Někdy může dojít i k výraznému nárůstu hmotnosti, zhrubnutí hlasu a u žen i k velmi silnému menstruačnímu krvácení.
Snaha dostat hormony do rovnováhy
Pokud se onemocnění neléčí, většinou dochází k výraznému zmenšení objemu štítné žlázy. Proto je třeba tuto poruchu včas diagnostikovat. Základní vyšetření se provádí pohmatem, kdy lékař zjistí její tvar a velikost. Poté následují krevní testy, jimiž se hodnotí hladiny hormonů a případně i protilátek proti štítné žláze. Často se také používá i ultrazvukové vyšetření, velmi vzácně pak biopsie (odběr tkáně přímo ze štítné žlázy). Terapie autoimunitní tyreoiditidy zahrnuje celoživotní substituční léčbu chybějících hormonů štítné žlázy a také podávání doplňků stravy, které obsahují jód. Samozřejmostí jsou pravidelné kontroly u lékaře, na něž pacient dochází jednou za dva až šest měsíců. Na nich jsou podle laboratorních výsledků upravovány podávané dávky hormonů.