V posledních desetiletích stále narůstají počty alergiků. V některých zemích trpí určitou formou alergie až 40 % obyvatel. Množství astmatiků, ekzematiků a pacientů se sennou rýmou stále narůstá i přes zlepšující se znalosti a moderní léčbu.
Doložená historie alergie sahá daleko před náš letopočet. První popis alergické reakce pochází z roku 2641 před Kristem. Farao Menes byl štípnut vosou a rozvinula se u něj anafylaktická reakce. Dalšími poznanými alergeny byly potraviny. V roce 375 před Kristem popsal Hippokrates kopřivku po požití mléka a sýra. Lukrecius si v roce 50 před Kristem ve svém spise všímá, že to, co je potravou pro jednoho, může se stát obávaným „jedem“ pro jiného.
Pylový drak
Moderní éra alergologie začala v 19. století, kdy Charles Blackley v roce 1870 poznal, že příznaky senné rýmy jsou způsobeny pylem trav. V pylové sezoně pouštěl papírového draka, který na sobě nesl sklíčko potřené glycerolem. Na něj se nalepovala pylová zrna. To byly počátky dnešní pylové služby. V té době však byla senná rýma velmi vzácné onemocnění. Podle epidemiologické studie z roku 1860 bylo v Evropě zaznamenáno pouze 300 případů senné rýmy.Žírná buňka jako střed alergie
Pojem "alergie" poprvé použil Rakouský pediatr Clemens von Piruet. Po podání koňského séra proti záškrtu pozoroval u některých pacientů reakci, která nesouvisela s vlastním onemocněním. Předpokládal, že je způsobena odlišnou imunitní odpovědí nemocných. Imunologická podstata tohoto jevu byla však objasněna mnohem později.Ústřední buňkou alergických reakcí je žírná buňka. Poprvé ji popsal Paul Ehrlich v roce 1879. Roli histaminu při alergické reakci objevili Dale a Laidlaw v roce 1911. Popsali jeho vazokonstrikční účinky, které hrají roli i u alergické reakce. Bronchokonstrikční účinek histaminu popsal v roce 1949 Herxheimer, ale teprve v roce 1953 objevili Riley a West, že zdrojem histaminu jsou žírné buňky. Ash a Schild v roce 1966 přišli na různé typy histaminových receptorů, což uvolnilo cestu k vývoji jejich blokátorů – antihistaminik.
Leukotrienový koktejl
Další látkou zprostředkující alergickou reakci byla tzv. "pomalu reagující substance anafylaxe" (SRSA), kterou popsali v roce 1938 Feldberg a Kellaway. V pokusu promývali plíce morčete jedem kobry a tato látka se z nich potom uvolnila. Jejím působením na tenké střevo došlo pomalu za několik hodin k jeho dlouhodobé kontrakci. Od roku 1979 díky práci Samuelssona víme, že SRSA je koktejl tří leukotrienů – C4, D4 a E4. Leukotrieny jsou spolu s histaminem hlavními působky časné a pozdní fáze alergické odpovědi. Žírné buňky také uvolňují řadu cytokinů a interleukinů. Ty byly poprvé popsány v roce 1970 a postupně je poznávána jejich zcela zásadní úloha v regulaci imunitních odpovědí včetně alergie.(van)
(Zdroj: Johansson SGO. Clin Exp All Rev 2002;2.)