Venkovské děti, navíc žijící na statku s množstvím hospodářských zvířat a přicházející s nimi pravidelně do kontaktu, méně trpí alergiemi. Tuhle ochrannou sílu má ale překvapivě jen dobytek v Evropě. A vědci chtěli přijít na odpověď na otázku, jak je to možné.
Od prvních výzkumů ukazujících, že děti z farmářských rodin mají nižší riziko rozvoje astmatu a alergií než děti z ostatních rodin, bylo tomuto vlivu věnováno mnoho pozornosti.
Původní studie probíhaly na tisících dětí ze střední a severní Evropy, Kanady a Austrálie. Ukázalo se, že život na farmě, přesněji kontakt s dobytkem od útlého dětství, ochraňuje před rozvojem senné rýmy , astmatu a alergie v rané dospělosti.
Prostředí na farmách musí tedy obsahovat nějaké látky, které brzdí rozvoj alergie. Důležité je ale také načasování vystavení kontaktu dítěte s hospodářskými zvířaty, tzv. expozice.
Výsledky mezinárodní studie ALEX, které se ve Švýcarsku, Rakousku a Německu zúčastnilo 800 dětí, ukázaly, že nejdůležitější je začátek expozice do a během prvního roku věku a také množství a trvání expozice do pěti let věku. Ochranný účinek je připisován mikrobům, kteří se ve stájích nacházejí. Tělo většiny z nich je vybudováno z látky nazývané endotoxin. Tato látka patrně stimuluje imunitní systém malých dětí tak, že je potlačen rozvoj alergie. Množství endotoxinu v prachu z farmářských domácností je mnohonásobně vyšší než z domácností sice venkovských, ale nezabývajících se chovem dobytka.
Po opakovaném potvrzení této hypotézy dalšími studiemi z Evropy byly překvapením výsledky studie z Nového Zélandu, které prokázaly pravý opak. Děti žijící na farmách měly zvýšené riziko senné rýmy. Další studie na 1 000 dospělých z Nového Zélandu dopadla podobně, opět bylo prokázáno vyšší riziko alergie u farmářů.
Jiné podmínky chovu, jiné účinky na alergie
Je snad dobytek v Evropě a na Novém Zélandu tak odlišný? V tom patrně vysvětlení nenajdeme. Výrazně se ale liší chovatelské podmínky. V Evropě je dobytek přes zimu ve chlévech a stájích, často blízko u domu, mírné novozélandské klima umožňuje celoroční pobyt zvířat venku. Kontakt s nimi a jejich mikrobiální flórou tedy není tak intenzivní.
Skutečně, při porovnání množství endotoxinu v novozélandských venkovských domácnostech se ukázalo, že je ho u chovatelů dobytka méně než u těch, co dobytek nechovají. Výsledek je tedy přesně opačný než v Evropě. Proto je tedy u dětí z těchto domácností i méně alergií. Rozdíl skutečně není v samotném dobytku, ale ve způsobu jeho chovu a ustájení, který významně ovlivňuje kontakt s mikrobiálními produkty.
(van)
Zdroj: Allergy, 57, 2002, 1094–1096