V červnu 1995 došlo po několika stech letech klidu k erupci vulkánu Montserrat v Západoindickém souostroví. Od té doby se nad vulkánem a okolním územím vznášely mraky prachu. A dýchání tamních dětí se zhoršovalo.
Téměř 20 procent částic bylo menších než 10 mikronů, a tak mohly být vdechovány do dýchacích cest. Třicet procent částic byl cristobalit, což je forma krystalického křemíku, který vyvolává chronické plicní onemocnění, tzv. silikózu. Až 2 procenta částic byla menší než 2 mikrony, a tak mohly být vdechovány přímo do plicních sklípků.
Vulkanický prach není totéž co smog
Prachové částice při vulkanických erupcích se od běžného smogu liší. Jsou sice sterilní, ale na jejich povrchu mohou být stopové prvky, uhlíkaté sloučeniny a kyseliny, které se uvolňují při erupcích. Ty mohou zvyšovat jejich dráždivý potenciál.
Tento jemný prach po výbuchu sopky opakovaně pronikal do domů a škol. Během let 1995–1998, kdy docházelo k opakovaným erupcím, byla popisována občasná zhoršení respiračních příznaků nejen u pacientů s chronickým plicním onemocněním, ale i u dětí.
Čím více prachu, tím horší plíce
Britští lékaři proto zkoumali dlouhodobý vliv vdechování vulkanického prachu na zdraví dětí. V roce 1998 vyšetřovali děti mezi 8 a 12 lety. Děti, které žily v oblastech s vyššími koncentracemi prachu, měly až čtyřikrát častěji prokázanou bronchiální hyperreaktivitu než děti z méně zamořených oblastí. Kromě toho uváděly i častější pískání a častější návštěvy u lékaře.
Výsledky výzkumu ukazují nepříznivý vliv vulkanického prachu na zdraví lidí. V budoucnosti je proto nutné v takových situacích děti a další citlivé osoby před touto expozicí důsledněji chránit.
(van)
Zdroj: Forbes, J, Occup Environ med, 2003, 60, 207–2011