Sinice, jinak také nazývané cyanobakterie, patří k drobným rostlinným obyvatelům vod, tzv. fytoplanktonu. Poprvé se na Zemi objevily již před 2,5 bilionem let a patří k velmi úspěšným obyvatelům všech druhů vod. Lze je nalézt jak ve sladkovodních nádržích, tak i v mořích. Nalezeme je v arktických jezerech, solných jezerech i v horkých pramenech. Za příznivých podmínek se množí a vyplouvají k povrchu vody, kde tvoří zelený zákal, tzv. vodní květ.
Sinice životu nebezpečné
Do lékařského povědomí se dostaly přibližně před 120 lety, kdy byly popsány četné případy úmrtí zvířat po pití vody zamořené sinicemi. Sinice totiž tvoří celou řadu toxinů, které poškozují játra, nervový systém i jiné buňky, kůži a zažívací trakt. Po kontaktu kůže s toxiny i se samotnými sinicemi jsou popisovány četné reakce.
Mechanismus neznámý
Není však dosud zcela jasné, zda se jedná o pouhé podráždění, podráždění vyvolané současně sinicemi a působením slunce, alergické reakce okamžité nebo oddálené přecitlivělosti nebo alergické reakce na sinice a sluneční záření současně. Je proto obtížné doporučit správnou léčbu.
Nejlepší je prevence. Snažte se proto takto zamořené vodě vyhnout. Pokud už se v ní koupete, omezte pobyt ve vodě na co nejkratší dobu a poté se dobře omyjte čistou vodou z jiného zdroje. Není vhodné se v takovém případě ani slunit.
Pokud i přes tato opatření dojde k nějaké kožní reakci, mohou antihistaminika pomoci jen částečně, protože řada těchto reakcí není na alergickém podkladě. Podání antihistaminik je ale vhodné vždy, protože podle typu reakce se nedá rozpoznat, o jaký mechanismus se jedná. Navíc u novějších antihistaminik hrozí jediné riziko – že nebudou na reakci účinkovat: Nežádoucí vedlejší účinky při běžných dávkách nehrozí.
(van)
Zdroj: Stewart I, a spol. BMC Dermatology 2006;6:6.