Ve stojatých vodách žije kromě ryb ještě mnoho drobných organismů, které se ve vodě volně vznášejí. Jde o tzv. plankton. Ten lze rozdělit na zooplankton (známé perloočky, dafnie, krmivo akvarijních rybek) a fytoplankton (plní ve vodě stejnou úlohu jako na suchu rostliny, je potravou pro zooplankton). Fytoplankton se skládá ze dvou skupin organismů – řas a sinic.
Pozor na sinice
Z hlediska vlivu na lidské zdraví jsou sinice mnohem nebezpečnější. Sinice – jiným názvem cyanobakterie – se za příznivých podmínek mohou významně pomnožit. Tvoří ve vodě tzv. vegetační zákal. Ten vždy signalizuje zhoršenou kvalitu vody.
Zelený zákal nejen v oku
Některé sinice mají schopnost vystoupat ke hladině a zde se potom hromadí ve formě zelené kaše. Odborně se tomuto jevu říká zelený zákal nebo vodní květ. Sinice produkují různé toxiny. Nejčastější a nejrozšířenější, celosvětově se vyskytující jsou cylindrospermosin a microcystin. Ty mohou být ve vyšších koncentracích velmi nebezpečné. Byly popsány případy otrav dobytka, ptáků i ryb. U lidí vyvolává jejich požití zažívací obtíže a postižení jater. Po kontaktu s kůží mohou způsobovat podráždění a alergické reakce. Ve vyšších koncentracích ohrožují i život.
V literatuře byl v roce 2001 popsán případ úmrtí dialyzovaných pacientů způsobený používáním vody obsahující microcystin – tragedie Carugaru. Příčinou "Palm Islandské záhadné nemoci" z roku 1980, kdy muselo být více než sto dětí hospitalizováno pro zvracení a střevní obtíže, byla otrava cylindrospermosinem.
Kožní reakce po koupání ve vodě zamořené sinicemi jsou udávány poměrně často. V odborné literatuře je o nich ale záznamů relativně málo. Podle dostupných údajů se ukazuje, že reakce jsou vyvolávány jak toxiny, tak i ostatními částmi sinic. Jedná se zejména o chemické a fyzikální podráždění kůže, pravé alergické reakce příliš časté nejsou. K podráždění také značně přispívá sluneční záření, které je v situacích, kdy se lidé koupou v přírodních nádržích venku, velice časté.
Riziko reakce je vyšší pro pacienty s porušenou bariérovou funkcí kůže, tedy pro ekzematiky, ale také při dlouhém pobytu ve vodě, kdy je kůže rozmáčena.
Nejbezpečnější tedy je se v zamořených nádržích nekoupat, a i po zmizení vodního květu vyčkat zhruba týden, než poklesne koncentrace toxinů ve vodě.
(van)