Podívejme se blíže na rostliny, které způsobují pylovou alergii. Z botanického hlediska se jedná o rostliny větrosnubné, na jejichž opylování se nepodílí hmyz, ale povětrnostní podmínky.
K větrosnubným rostlinám patří jak dřeviny, tak byliny a trávy. Uvolňují pylová zrna v různé denní době, proto množství pylu ve vzduchu během dne i během pylové sezony kolísá.
Pylová sezona trav trvá od poloviny května do konce července, přičemž vrcholí na začátku prázdnin. Vzhledem ke globálnímu oteplování lze předpokládat, že vegetační období rostlin nastane dříve a pylová sezona se prodlouží, což pro žádného alergika jistě není příjemná zpráva.
Nejvýznamnějším pylovým alergenem v našich zeměpisných podmínkách jsou pyly bojínku lučního, jílku vytrvalého, lipnice luční, srhy říznačky a dalších trav. Stejně významné jsou pyly obilovin, hlavně žita, které dominují období od května do srpna.
Trávy kvetou časně zrána a uvolňují pyl do vzduchu. Vlivem ochlazování na sklonku dne ustává proudění a pylová zrna padají k zemi. Vrchol koncentrace pylu nastává ve venkovských oblastech mezi 17. a 18. hodinou, zatímco ve městech se vrchol o jednu až dvě hodiny opožďuje. K druhému vrcholu pylové koncentrace pak dochází po půlnoci, kdy na zem usedá pyl z vysokých vrstev atmosféry.
Z mnoha trav je pouze malý počet divoce rostoucích druhů schopen vyprodukovat tak velké množství pylových zrn, aby bylo dosaženo jejich vysoké koncentrace v ovzduší. Jsou-li ale pastviny ponechány bez využití, převládnou na nich luční trávy a množství pylových zrn se zvýší. Navíc existuje značná zkřížená reaktivita mezi různými travními druhy. To znamená, že při alergii na jeden druh dochází v určité míře i k reakci na jiné trávy.
(šin)