Tento fakt je znám již od počátku lékařského oboru. Antickým ideálem krásy a dokonalosti byl člověk fyzicky i duševně zdravý. Fyzické zdraví podporuje duševní a naopak. V době atomizace moderní medicíny se však často tento komplexní pohled na pacienta vytrácí a jednotlivé obory léčí pouze svůj orgán, nikoliv celého pacienta. Ortoped končetiny, nefrolog ledviny, kožní lékař pupínky a vyrážky, kardiolog srdce a tak dále.
Noha bez těla…
Společný jmenovatel všech pacientových neduhů tak často uniká pozornosti, lékaři pro stromy nevidí les. Psychický stres, nebo dokonce duševní onemocnění může přitom vyvolat mnoho podobných projevů, jako mají běžně známé nemoci, jejich léčba běžnými léky je však neúčinná, protože hlavním faktorem je stres nebo deprese.
Depresi může odhalit i alergolog
V alergologicko-imunologické praxi jsou tzv. larvované (maskované) deprese nejčastěji skryty pod onemocněním jménem únavový syndrom nebo nejasná porucha imunity, která se projevuje zvýšenou nemocností nebo nevysvětlitelnými kopřivkami, které nereagují na žádnou léčbu. Pacient potom oběhne řadu specialistů – od ortopeda přes revmatologa a endokrinologa až po kožaře –, a nikdo si s ním neví rady.
Konečně celý člověk
A nakonec je odeslán na alergo-imunologické vyšetření. To je jedna z posledních možností a tady už nezbývá než na pacienta pohlédnout jako na celého člověka se všemi jeho problémy. V imunologickém vyšetření jsou někdy nalezeny drobné odchylky, které ale nemají jasné pojmenování nemoci. Pokud s pacientem promluvíme podrobněji, uděláme si na něj čas a získáme jeho důvěru, často odhalíme, že má nějaké psychické problémy nebo starosti, je vyčerpán.
Na stopě nemoci
A to už je stopa ke správné diagnóze. Stres a stav psychiky totiž vyvolávají příznaky podobné řadě nemocí, ale také řadu již probíhajících nemocí zhoršují. Typickým příkladem jsou astmatici a pacienti s atopickým ekzémem. U nich ve stresovém období dochází zcela pravidelně ke zhoršení. Kožní vyrážky a pocity dušnosti a kašel mohou mít ale i pacienti trpící depresí nebo stresem i tehdy, když nemají alergii a astma.
Na první pohled vypadají projevy nemoci u obou skupin pacientů stejně, společným rysem u nich je, že na běžnou léčbu reagují špatně nebo vůbec. Zabere až léčba psychologem nebo psychiatrem. To ukazuje na úzkou propojenost mezi regulací imunity a nervového systému. Zároveň nás takové zkušenosti učí, že na každého pacienta musíme pohlížet jako na celého člověka se všemi problémy a starostmi, které má.
(van)