V době před objevením antibiotik byl jedním z otců moderní medicíny Sirem Williamem Oslerem zápal plic pojmenováván jako "přítel starých lidí". Neléčený zápal plic u nich totiž vedl k relativně bezbolestnému, šetrnému a rychlému odchodu z tohoto světa a často je tak vysvobodil z utrpení jejich vleklých chorob. Nejčastější bakterií, která zápal plic vyvolává, byl a stále je pneumokok.
Od doby Sira Oslera se medicínské poznání výrazně posunulo vpřed, máme k dispozici celou řadu nových léků včetně antibiotik a dalších léčebných prostředků. Pneumokoková onemocnění jsou ale i přesto stále nejčastější infekční příčinou úmrtí i ve vyspělých zemích.
Zápal plic a spol.
Celosvětově na ně ročně zemře okolo milionu lidí. Nejvíce jsou ohroženi oslabení jedinci se sníženou imunitou, kojenci a batolata a staří lidé. Také pacienti s vleklými chorobami a vrozenými vadami dýchacích cest patří k více ohroženým. Pneumokok vyvolává nejen zápal plic. Pokud se dostane do krevního oběhu, může vyvolat celkovou infekci – sepsi – nebo zánět mozkových blan. Na pneumokokový zápal plic umírá i v dnešní době 5 % nemocných, na sepsi 20 % a na zánět mozkových blan 30 % nemocných.
Vakcinace jako účinná obrana
Snaha o prevenci tohoto závažného onemocnění vedla k vývoji očkovacích látek. Pro dospělé je určena polysacharidová vakcína, která chrání proti 23 typům pneumokoků (celkem jich je známo 91, nejčastěji se ale vyskytuje jen 10 z nich, ostatní jsou vzácnější). Pro děti je tato vakcína nevhodná, ale na trh byly uvedeny speciální, tzv. konjugované vakcíny chránící proti 7 a 10 typům a koncem roku se chystá uvedení vakcíny chránící proti 13 typům.
K rizikovým skupinám dospělých pacientů, kteří by měli být očkováni, patří především:
- osoby ve věku 65 let a starší, zvláště starší osoby žijící v ústavech;
- oslabené osoby nebo osoby, jejichž zdravotní stav vede k časté hospitalizaci (diabetes, chronická bronchitida, respirační selhání, srdeční selhání, závislost na alkoholu a kouření v anamnéze atd.);
- osoby se sníženou imunitou, jako jsou pacienti po odnětí sleziny, se srpkovitou anémií, nefrotickým syndromem;
- osoby s únikem cerebrospinálního moku.
Doposud se k rizikové skupině nepočítali astmatici. Studie z Ameriky publikovaná v roce 2008 zkoumala vztah astmatu a invazivního pneumokokového onemocnění. Autoři zjistili, že dospělí pacienti trpící astmatem mají vyšší riziko onemocnění invazivním pneumokokovým onemocněním, a měli by tedy být zahrnuti do rizikové skupiny s doporučením očkování.
(van)
Zdroj: Journal of Allergy and Clinical Immunology, Volume 123, Issue 2: 170.