Snahu o ochranu kůže před slunečními paprsky můžeme v historii lidstva vystopovat už ve starém Egyptě zhruba 5000 let před Kristem, kdy se používaly různé tkané oděvy a závoje a později slunečníky. V roce 1889 byla poprvé k tomuto účelu použita chemická látka – chinin sulfát. Od té doby byla takových látek vyzkoušena celá řada. V zemích EU je povoleno používat 27 ochranných faktorů, to jest látek snižujících dávku UV záření dopadající na kůži.
Prvním moderním opalovacím krémem obsahujícím ochranný faktor byl v roce 1956 Ambre Solaire od firmy L’Óreal. Nyní je běžně na trhu jen například ve Velké Britanii okolo 300 druhů různých opalovacích krémů. Jejich použití je doporučováno k zabránění zarudnutí a vyrážky po slunění, ke zpomalení stárnutí kůže a ke snížení rizika rakoviny. Číslo ochranného faktoru vyjadřuje, kolikrát je po jeho použití prodloužen pobyt na slunci, aniž pokožka následně zarudne. Vyjadřuje tak hlavně ochranu proti UVB záření (290–320 nm), které je hlavní příčinou zarudnutí.
Ochranný faktor vyšší než 30 je již pouze marketingovým trikem a spotřebitel v praxi nemůže významně pocítit rozdíl mezi faktorem 30 a například 60. V USA a Austrálii proto není povoleno označovat vyšší faktory jinak než 30+. Ochrana proti UVA záření (320–400 nm), které je rovněž škodlivé, ale nepůsobí zarudnutí, je udávána jen některými výrobci, a to pětistupňovou škálou vyjadřující poměr ochrany před UVA k ochraně před UVB zářením. Například 4 hvězdičky znamenají, že ochrana před UVA je 4/5 ochrany před UVB.
V roce 2005 provedli kožní lékaři průzkum opalovacích krémů na trhu ve Velké Británii. Zkoumali celkem 329 výrobků od 38 výrobců a zjistili některé pro spotřebitele poměrně významné nedostatky. Šedesát procent přípravků pro kojence obsahuje stejné množství chemických ochranných faktorů jako přípravky určené pro dospělé (více o rozdílech mezi fyzikálními a chemickými faktory v článku Alergie na složky opalovacích prostředků (odkaz)). Legislativa týkající se použití ochranných faktorů pro útlý věk v EU totiž zatím chybí.
Krémy takzvaně hypoalergenní či určené pro citlivou pokožku obsahují naprosto stejné chemikálie jako ostatní výrobky. Není mezi nimi žádný rozdíl, ale jejich cena je přitom vždy vyšší než u běžného opalovacího krému. V komerčních testovacích sadách pro diagnostiku kontaktní přecitlivělosti je pouze 14 z celkového počtu 23 druhů ochranných faktorů vyskytujících se v současnosti na Britském trhu. Při podezření na alergickou reakci tak téměř třetina nemůže být testováním prokázána. Je proto důležité provádět i testy přímo s daným krémem, který je v podezření, že reakci způsobil.
V testovacích sadách pro fotokontaktní alergické reakce (reakce po kontaktu se sloučeninou, která vzniká ale až po ozáření slunečním světlem je chemických ochranných faktorů dokonce jen polovina z celkově povolených. Poznatky tohoto výzkumu povedou k zařazení dosud netestovaných látek do standardních vyšetřovacích sad. Přinese to jistě zlepšení možností diagnostiky kontaktních a fotokontaktních reakcí po použití opalovacích krémů. Zároveň tyto poznatky poučují spotřebitele o nutnosti bedlivě zkoumat složení přípravků a také se nenechat zbytečně klamat nezodpovědnými výrobci.
(van)
Zdroj: Wahie S, et al. Clin Exp Dermatol 2007;32.