Od svého uvedení do metalurgického průmyslu a při stále širším použití si nikl brzy vydobyl jednu z prvních pozic v pořadí alergizujících kovů. Vyvolává jak okamžité, tak oddálené reakce, které se u jednoho pacienta mohou i kombinovat. K senzibilizaci dochází nejčastěji přes kůži nebo sliznice zažívacího či respiračního traktu.
Nikl je považován za středně silně alergizující prvek, ale riziko alergizace je poměrně velmi vysoké, ať už pro pracovníky v průmyslu, kde je používán, nebo pro běžnou populaci, protože nikl je přítomen v řadě předmětů denní potřeby, které mnohdy přicházejí i do těsného kontaktu s kůží a sliznicemi. Kožními a slizničními sekrety dochází snadno k oxidaci niklu na jeho rozpustné deriváty, které se snadno ukládají v rohové vrstvě kůže anebo pronikají přes slizniční bariéry.
Víte, z čeho jsou vyrobeny vaše šperky?
Projevy alergie na nikl jsou jak okamžité reakce, jako je kopřivka, tak i oddálené reakce, jako je kontaktní ekzém. Po inhalaci niklových aerosolů v průmyslu je až 50 % niklu vstřebáno do plic a může vyvolávat astma a po dlouhodobém působení plicní fibrózu nebo rakovinu. Rozpustná forma niklu může vyvolat poškození centrálního nervového systému. Nejvíce postiženou skupinou bez profesní expozice jsou mladé ženy. Je to pravděpodobně kvůli častému nošení kovových ozdob a šperků a v poslední době také piercingů.
V průmyslových provozech výskyt profesního poškození díky hygienickým opatřením celosvětově klesá. Diagnóza alergie na nikl spočívá v provedení kožních epikutánních testů na oddálenou přecitlivělost. Léčba je svízelná, alergie většinou přetrvává celoživotně, a proto je kladen důraz na prevenci. V průmyslových provozech musí být dodrženy maximální povolené limity znečištění niklem.
Bezpečný den
V předmětech denní potřeby je koncentrace niklu rovněž regulována tak, aby nedocházelo k jeho uvolňování. Po kontaktu s niklem je jeho průnik kůží pomalý, a je proto dostatek času ho z ní odstranit speciálními roztoky, jako jsou sodná sůl kyseliny ethylenediamintetraoctové nebo L-histidin. Prevencí přímého kontaktu s kůží je používání rukavic nebo ochranných krémů. V léčbě jsou nejčastěji používány hormonální léky – kortikoidy –, které jsou podávány v podobě krému nebo mastí na postižená ložiska. Pokud však nedojde k úplnému zamezení kontaktu s niklem, je léčba svízelná a dlouhodobá.
(van)