Mami, já chci psa, kočku, papouška nebo třeba ještěrku. Věta, kterou od svých ratolestí slyšel alespoň jednou v životě snad každý rodič. V některých rodinách ale pro pořízení domácího miláčka nestačí mít dostatek místa a možnost častého venčení. Tam, kde se vyskytuje alergik, je totiž nutné zvážit pořízení zvířete zvlášť dobře. I toho bez chlupů.
I holé zvíře je nebezpečné
Domácí zvířata jsou častým zdrojem alergenů. Chlupy, složky kůže, sliny, moč – to vše alergizuje. Pacienti se přitom často mylně domnívají, že alergizují pouze zvířata chlupatá, a proto si pořizují zvířata krátkosrstá nebo úplně bez chlupů. Je to však omyl, rozdíly mezi nimi mohou být pouze v množství alergenu vylučovaného do okolí a ve snadnosti nebo obtížnosti jejich koupání a mytí, které rovněž snižuje množství uvolňovaného alergenu.
Ještěrka v podezření
Španělští lékaři ve své studii popisují dvaačtyřicetiletou ženu, která navštívila alergologickou kliniku pro dva měsíce trvající obtíže – rýmu, zánět spojivek a projevy dušnosti. Při vstupním pohovoru kontakt s domácími mazlíčky popřela. Kožní testy na běžné alergeny také vyšly negativně.
Alergizující šupiny
Prozradila ovšem, že její syn chová ještěra – zelenou iguanu. Lékařům začalo svítat: v dalších testech se totiž podle očekávání ukázalo, že žena nepřiměřeně reaguje na šupiny zmíněného zvířete. Viník byl na světě a musel z domu. A ženiny alergické příznaky se téměř okamžitě zlepšily.
Obliba chování obojživelníků stoupá zejména mezi adolescenty. Měli by si proto být vědomi, že kromě rizika infekce (například salmonelózy) hrozí i možnost alergických reakcí. Například alergie na zmíněnou iguanu je sice velmi vzácná, nicméně existuje.
(van)
Zdroj: San Miguel – Moncín, M. M. a spol. J Investig Allergol Clin Immunol, 2006, 16, 212–213