I mezi domácími mazlíčky a dalšími zvířaty jsou alergická onemocnění poměrně rozšířená. Psi například relativně často trpí atopickým ekzémem, u koní je zase častá alergie na poštípání hmyzem. Koně také často mohou trpět dýchavičností, odborně zvanou chronická obstrukční plicní nemoc. Tato choroba se velmi podobá astmatu u lidí.
Dýchavičnost koní je častější v zemích s chladnějším podnebím, kde jsou koně přes zimu ve stájích a seno je častěji plesnivé. Většina dýchavičných koní je alergická právě na tyto plísně, ale také na jiné alergeny, například pyly, různé chemikálie, mikroby a různé složky krmení. Onemocnění se většinou vyskytuje až u dospělých koní (obvykle nad 7 let věku), kteří jsou přes zimu chováni ve stájích. Zřídka se vyskytuje v teplém a suchém podnebí, kde jsou koně po celý rok ve venkovním výběhu. Dýchavičnost bývá častou příčinou předčasného ukončení závodní kariéry koní. Existuje i určitá dědičná vloha k tomuto onemocnění.
Jaké jsou příznaky? Nemocný kůň obvykle musí vyvinout velké úsilí, aby vydechl z plic všechen vzduch, a při tom je slyšet hvízdání a sípání. Jeho průdušky jsou totiž zúžené a vzduch je v nich zadržován. Dalšími příznaky jsou také kašel, hubnutí, únava a zhoršená schopnost zvládat námahu. Někdy mají postižení koně i rýmu, zejména po fyzické zátěži. Při delším trvání nemoci je patrné zesílení břišních svalů způsobené zvýšeným úsilím při výdechu (tzv. dušná čára).
Alergizující částečky jako bakterie, spory plísní, součásti krmení, exkrementy a pylová zrna se při krmení víří a dostávají do vzduchu v podobě aerosolu. Kůň jej vdechuje a částečky se usazují v průduškách a působí tam zánět. Při něm zbytňují hladké svaly ve stěně průdušek a hlenové žlázky tvoří mnoho vazkého hlenu. Alergeny se v hlenu zachycují a jsou tak snadněji vykašlávány a odstraňovány z průdušek. Hlen ale také po čase může škodit, protože může ucpávat průdušky.
Prevence je do určité míry možná při dodržení určitých zásad zdravého chovu. Největší důraz je kladen na úpravu prostředí vedoucí k maximálnímu omezení prachu a plísní. Nejlépe je chovat koně co nejvíce ve venkovním výběhu. Pokud to není možné, je nutné omezit prašnost a riziko růstu plísní. Koni se musí podestýlat řezaným papírem nebo gumou, je třeba jej krmit granulemi, senem jen omezeně. Při uklízení koně odvést pryč ze stáje, dobře větrat. Pokud tato opatření nestačí, je nutné podat léky.
Léčba je obdobná jako u lidí: podávají se hormonální léky (kortikoidy) a léky na roztažení průdušek (bronchodilatancia). Běžně se podávají do krmení nebo injekčně. Existují již ale také speciální inhalační nástavce pro koně, a tak je možná stejně účinná léčba jako u lidí. Inhalační podání totiž výrazně snižuje vedlejší účinky, které jsou jinak docela závažné.
V poslední době přispěly poznatky získané vyšetřením závodních koní s dýchavičností k objasnění mechanismů astmatu a pozátěžové dušnosti u sportovců provozujících zejména zimní sporty. Ukázalo se, že v průduškách postižených koní dochází vlivem usilovného dýchání chladného suchého vzduchu k tvorbě zánětlivých působků obdobných jako u astmatu. Tím byla potvrzena stejná podstata obou onemocnění.
(van)
Zdroj: Davis, M. S. a spol., J Appl. Physiol, 98, 2005.