Začne vás svědit nos a slzí vám oči, jenom když pomyslíte na procházku v parku? Znamená pro vás léto především protialergické léky a obtížné příznaky pylové přecitlivělosti? Pak byste nejspíš také uvítali, kdyby se městská zeleň plánovala s ohledem na to, jaké může alergikům způsobovat problémy.
Zdroje problémů
Nejhorším nepřítelem alergika jsou většinou stromy, které svůj pyl nechávají rozšiřovat větrem – jde například o jasany, břízy, různé druhy jehličnanů, duby nebo topoly. I když by se zdálo, že jejich květy jsou nenápadné a neškodné, ve skutečnosti vysílají do ovzduší ohromné množství pylu. Kromě stromů jsou zdrojem potíží také travnaté plochy, které nebyly posekány dostatečně včas a tráva mezitím stačila vykvést a uvolnit do vzduchu další dávku pylu.
Antialergická řešení
Kdybychom si uvědomili, odkud hrozí alergikům největší nepříjemnosti, nebyl by takový problém navrhnout park nebo zahradu tak, aby se v ní i člověk se silnou pylovou alergií cítil co nejlépe. Důležité je mít na paměti následující pravidla:
- Sekat co nejčastěji tak, aby tráva nikdy nestačila vykvést.
- Při plánování zeleně se vyhnout silně alergenním rostlinám, jako je například bříza, líska nebo dub.
- Ze stromů co nejvíce zařadit ty bezproblémové, tedy takové, které kvetou až poté, co získají listy (například ovocné stromy nebo lípy, které nepřenášejí pyl větrem, ale pomáhá jim v tom hmyz).
- Naprosto bezpečné jsou také dvoudomé samičí rostliny, které pyl nevytvářejí vůbec.
- Stejně jako u stromů i u bylin platí, že rostliny s velkými ozdobnými květy používají k opylování především hmyz a svůj pyl, který je větší a těžší, příliš neuvolňují do vzduchu – tyto rostliny (například růže) proto alergikům tolik nevadí.
Osvěta na vlastní zahradě
I když pylových alergiků je v populaci čím dál víc, „hypoalergenních“ parků a městské zeleně vůbec se asi hned tak nedočkáme. Ohleduplnou pylovou politiku však můžete zavést alespoň u sebe na zahradě a propagovat ji všude tam, kde je to jen trochu možné.
(vek)
Zdroj: www.homelife.com