Může se to stát. Dva lidé trpící pylovou alergií se vezmou a zplodí potomka. Pak je ale na místě položit si různé otázky: Budou jeden druhému zhoršovat jeho onemocnění? Budou jejich děti alergické také? A dá se proti tomu vůbec něco dělat?
Od doby, co je pozorován nárůst alergií ve vyspělých zemích, trvá snaha lékařů a vědců zjistit, proč tomu tak je a zda tomu lze nějak zabránit. Je známo, že alergikem se stane člověk, který k tomu má určité dědičné předpoklady, poté co se setká se "svým" alergenem. Jak moc se tyto předpoklady uplatní? Jakou roli hraje prostředí a životní styl? Lze tomu zabránit?
To jsou časté otázky, které trápí mnoho rodičů. Odpovědi na ně nejsou vůbec jednoduché. I v současné době při veškerém pokroku moderní medicíny je známe jen částečně.
Na toto téma byla provedena již řada studií a intenzivně jsou zkoumány geny, které by mohly přicházet v úvahu. Výsledky jsou zatím jen dílčí a chudé. Jsme proto stále odkázáni pouze na odhady vyplývající z vlastních odborných zkušeností. K tomu, abychom mohli zavést účinná preventivní opatření, je nutné co nejpřesněji určit cílovou skupinu rizikových dětí, a to je zatím velmi obtížné.
Hodnoty IgE nestačí
Podle studie Bergmanna a spoluautorů z Berlína není dostatečně přesný ani odhad rizika podle hodnoty alergických protilátek IgE v pupečníkové krvi a současného hodnocení alergie u rodičů. Autoři ve své studii vyšetřili 1314 novorozenců. Sledovali je po dobu dvou let. Osmatřicet procent z nich mělo zvýšené riziko alergie podle výskytu alergie nejméně u dvou příbuzných prvního stupně nebo podle vyšší hladiny alergických protilátek v pupečníkové krvi.
Rizikovější je alergická matka než otec
Atopický ekzém byl během dvou let sledování diagnostikován u 20,1 % dětí a významný vliv měl pouze ekzém u matky, nikoliv u otce. Opakované hvízdavé dušnosti byly u 16,1 % dětí, více u chlapců, a významný vliv mělo astma a alergická senzibilizace matky, nikoliv otce. U 31 % dětí byla prokázána alergická senzibilizace (byly prokázány alergické protilátky IgE v krvi) na nejméně jeden z devíti nejběžnějších potravinových a inhalačních alergenů.
Významný vliv měla senzibilizace matky a vyšší hladina alergických protilátek v pupečníkové krvi. Po podrobnější statistické analýze se ale ukázalo, že přesnost takovýchto předpovědí není dostatečná. Mnoho alergických onemocnění se totiž objevilo i u dětí, které při narození zvýšené riziko alergie neměly.
Obecně se udává, že riziko alergie pro dítě dvou nealergiků je 20 %, jsou li oba alergici, je to 50–80 %. Větší vliv má v tomto ohledu matka. Z rozmezí 50–80 je patrné, jak důležitou roli hrají při rozvoji alergie faktory okolního prostředí.
(van)
Zdroj: Bergmann RL, a spol. Clin Exp Allergy 1999;27:752–760.