Plísně jsou houby, které netvoří typické plodnice, jak je známe a sbíráme v lese. Některé jsou sotva postřehnutelné. Při masivnějším výskytu jsou ale vidět pouhým okem na povrchu předmětů – vypadají jako špinavý povlak. Rozmnožují se sporami. Největší výskyt spor je od vrcholu léta až do podzimu. Jejich koncentrace v ovzduší až stonásobně překračují koncentrace pylových zrn na vrcholu sezony.
Plísně doma i venku
Můžeme se s nimi ale setkat i v domácím prostředí. Některé plísně se vyskytují venku i doma, některé pouze doma či pouze venku. K těm domácím patří zejména Aspergillus a Penicilium, Serpula neboli obávaná dřevomorka, Rhizopus, Mucor a Absidia. Venku se setkáme s Alternarií, Cladosporiem, Fusariem, Phomym helmintosporiem a ganodermou.
Když mají plísně ideální podmínky…
Plísně přežijí v téměř každém prostředí, optimálně se jim ale daří ve vlhku a teple při dostatku organického materiálu. K uvolňování jednoho typu spor do ovzduší dochází nejvíce za vlhka – v dešti, ranní rose, v noci. Jiné druhy se naopak chovají podobně jako pylová zrna a uvolňují se nejvíce do vzduchu za sucha a větru. Patří k nim Alternaria a Cladosporium. U nás jejich spory dosahují nejvyšších koncentrací většinou koncem srpna.
Pacienti, kteří mají obtíže v tuto dobu, mají nejspíše alergii na plísně. Podle výskytu v létě a také podle zhoršování při sečení trávy, kdy se do vzduchu víří jejich spory, bývá tato alergie někdy mylně zaměňována za alergii na trávy.
Testy odhalí příčinu
Až kožní nebo laboratorní testy odhalí její pravou podstatu. Alergie na plísně je často spojována se závažným průběhem astmatu. V léčbě je někdy nutné sáhnout i po protiplísňových lécích, které působí podobně jako antibiotika. Samozřejmostí je snaha o úpravu okolního prostředí a běžná protiastmatická léčba jako u jiných typů astmatu.
(van)
Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov