Pobytu v nemocnici se většina lidí snaží spíše vyhýbat. Ne každý totiž neznámé prostředí, navíc spojené například se strachem z bolesti, dobře snáší. Pro alergika může být hospitalizace navíc riziková právě z hlediska jeho alergických potíží.
Pacienti mohou být totiž během hospitalizace vystaveni celé řadě nových alergenů s rizikem i vážných celkových alergických reakcí. Jejich organismus a imunitní systém jsou oslabeny základním onemocněním, k tomu přistupují nové podněty – vyšetřovací metody a léčebné prostředky. Také samotné nemocniční prostředí se liší od domácího a může být zdrojem různých alergenů:
- Po přijetí na lůžko například dostává každý pacient identifikační náramek z plastu, který může vyvolat kontaktní ekzém.
- Po odběrech krve je vpich zalepen náplastí. Řada pacientů má alergii na běžně používané náplasti. Nejčastěji alergizujícími složkami náplastí jsou kalafuna nebo latex, někdy i další chemikálie jako etylendiamin nebo sorbitan.
- Většina pacientů je také vyšetřena některou ze zobrazovacích metod, kam patří i rentgen po podání kontrastních látek. Právě tyto látky mohou vyvolat okamžité celkové alergické reakce. Největší riziko takových reakcí je u alergiků a u těch, kteří už takovouto reakci prodělali v minulosti. Starší kontrastní látky první generace jsou vzhledem ke svému složení nebezpečnější. Pokud má pacient zvýšené riziko reakce, podávají se před vyšetřením protialergické léky a kortikoidy nebo je zvolena jiná vyšetřovací metoda. Po vyšetření a stanovení diagnózy je pacient léčen – například podstoupí operaci v místní nebo celkové anestezii, jsou mu podávány léky.
- Během operace mohou být ohroženi pacienti nepoznanou alergií na latex. Běžně se totiž na operačním sále používají latexové rukavice a další materiály, pouze tam, kde je předem známo, že pacient trpí alergií na latex, je nutné operovat v bezlatexovém prostředí, což je velmi nákladné. Při nepoznané alergii na latex proto při běžné operaci nebo vyšetření hrozí riziko celkové reakce.
- Anestezie celková i místní používá řadu léků, které opět mohou alergizovat. Před operací je proto nutné lékaře upozornit na předchozí komplikace při operačních výkonech, například i při extrakci zubů, kdy je používána svodná místní anestezie. Riziko polékových reakcí je zvýšeno u starších pacientů, u těch, kteří dostávají více léků a u pacientů, kteří mají porušené některé metabolické a očišťovací funkce jater a ledvin. Studie z vyspělých zemí uvádějí, že nežádoucí polékové reakce má okolo 6 % hospitalizovaných pacientů. Téměř třetině těchto reakcí by ale bylo možno zabránit lepší prevencí. Nejčastější jsou nežádoucí reakce po antibiotikách, je jich 42 % z celkového počtu. Žádná další skupina léků nepřevýší 10 % nežádoucích reakcí.
Vedle hlavního cíle – uzdravení pacienta – tak v nemocnici mohou číhat i určitá neplánovaná nebezpečí, kterým by se ale při dobré vzájemné informovanosti a spolupráci pacienta i lékaře mělo dát z větší části předejít.
(van)