I přes národní a mezinárodní iniciativy boje proti astmatu tento problém trvá. Přitom oddálení správné diagnózy oddaluje také správnou léčbu.
Děti jsou navíc často při nepoznaném astmatu zbytečně léčeny antibiotiky a nedostávají léčbu antiastmatickou. K uzdravení tak zákonitě nedochází, pacienti jsou nemocní opakovaně, téměř bez přestávky. Kromě zvýšené nemocnosti se pacient může při zhoršení octnout i v ohrožení života. Neléčené astma je totiž nevypočitatelné a i při dostupnosti všech vymožeností moderní medicíny může být léčba akutního astmatu velmi svízelná.
Jedním z krajních řešení s řadou možných komplikací je umělá plicní ventilace. Včasná diagnóza proto jednoznačně vede ke včasné a správné léčbě a těmto komplikacím může zabránit.
Nevíte, jak astma coby laik rozpoznat?
Pro diagnózu astmatu u dětí hovoří:
- kašel, dušnost a hvízdání, které jsou variabilní, objevují se, ale i na nějakou dobu zcela mizí,
- kašel a hvízdavý dech budící dítě ze spaní,
- prokázaná alergie,
- atopický ekzém,
- kašel a hvízdání po kontaktu s alergenem,
- nosní polypy,
- snížené hodnoty při funkčním vyšetření plic – spirometrii –, kdy po podání léků dojde ke zlepšení.
Stanovení jiné diagnózy, jako jsou cystická fibróza, porucha imunity, nervosvalové onemocnění nebo vrozené odchylky stavby dýchacích cest, diagnózu astmatu naopak zpochybňují.
Pokud je stanovena diagnóza astmatu, je zahájena léčba. Ta se řídí závažností nemoci. Od druhého stupně závažnosti je nasazována pravidelná dlouhodobá inhalační léčba, kterou by pacient bez porady s lékařem neměl vysazovat.
Sledujte příznaky
Američtí lékaři při svém výzkumu odhalili, že z 276 dětí s astmatem bylo včas diagnostikováno pouze 97. Zpoždění diagnózy bylo v průměru více než tři roky.
Nejčastěji ke správné diagnóze vedly následující příznaky: kašel a hvízdavá dušnost, které se mění během času, pozátěžový kašel a hvízdání a astma u rodičů nebo sourozenců.
Pokud si některého z výše uvedených příznaků všimnete i u svého potomka, je nejvyšší čas zavítat s ním k lékaři.
(van)
Zdroj: Molis W. E., Allergy, 2008, 63, 1529–1535