Podle odhadů je 9,3–26,4 % dospělé populace citlivé na hmyzí jed. Výskyt velké lokální (kožní) reakce po bodnutí hmyzem se pohybuje v rozmezí 2,4–26,4 %. Systémová alergická reakce (anafylaxe) postihuje zhruba 0,3–7,5 % populace v Evropě. V České republice je ročně registrováno několik úmrtí souvisejících s anafylaktickou reakcí na bodnutí hmyzem.
Původcem systémové alergické reakce je v České republice obvykle včela nebo vosa. Čmeláčí jed má složení podobné vosímu, bodnutí jsou však spíše vzácná. Vosy a sršni jsou více agresivní než včely, a mohou dokonce bodnout opakovaně.
Jak poznáme alergickou reakci na bodnutí hmyzem
Normální reakcí na bodnutí hmyzem je otok o průměru do 10 cm, který do několika hodin začíná mizet. Velkou lokální alergickou reakci představuje otok větší než 10 cm, který přetrvává až po dobu 7 dní a může pacienta omezovat v běžném životě. V nejtěžších případech je hmyzí bodnutí příčinou systémové anafylaktické reakce. Tu lze dle závažnosti klasifikovat do tří stupňů:
- mírná – zarudnutí, svědění, kopřivka, rýma, nevolnost,
- střední – rozsáhlý otok kůže nebo sliznic (angioedém), bolesti břicha,
- těžká – dýchací obtíže (otok hrtanu či stažení průdušek), pokles krevního tlaku, kolaps, bezvědomí, šok.
O závažnosti reakce může rozhodovat časový interval mezi jednotlivými bodnutími. Pacienti alergičtí na hmyzí jed, kteří jsou opětovně poštípaní za dobu kratší, než jsou dva měsíce, mají výrazně vyšší riziko závažné alergické reakce než jedinec s intervalem delším a naopak. Závažnost nepochybně souvisí i s věkem. U dětí je 60 % reakcí mírných, obvykle kožních, ev. lehkých dechových. Naopak cca 70 % reakcí v dospělosti je dechových nebo postihujících krevní oběh. Senioři jsou k rozvinutí velmi závažné anafylaktické reakce obecně vnímavější. Závažnost předchozí reakce je přitom jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících pravděpodobnost a závažnost reakce další.
Léčba akutní alergické reakce
Při těžké reakci doprovázené poklesem krevního tlaku je vždy podáván adrenalin injekčně do svalu. Při dominujícím stažení průdušek jako při astmatickém záchvatu jsou indikovány léky tzv. beta2-mimetika v inhalační formě. Dále je možno podat antihistaminika a kortikoidy.
Lehkou systémovou kožní reakci léčíme antihistaminiky, v těžších případech i kortikoidy. Adrenalin není indikován.
Pacienti po předchozí zkušenosti s anafylaxí by měli být vybaveni a vycvičeni v použití adrenalinového pera (autoinjektoru) a poučeni o opatřeních, která snižují riziko bodnutí hmyzem. Dále by měli být odesláni k vyšetření ke specialistovi v oboru alergologie a klinická imunologie. Lékař následně pacienty vyšetří – provede kožní prick testy s extrakty včelího a vosího jedu a případně stanoví specifické protilátky typu IgE v krvi.
Naštěstí existuje účinná léčba – alergenová imunoterapie
Jedinou léčbou, která řeší příčinu alergie na hmyzí jed, je specifická alergenová imunoterapie. Ta výrazně snižuje pravděpodobnost, že se při dalším bodnutí opět objeví závažná alergická reakce. Její účinnosti kolísá v rozmezí 77–84 % pro jed včely a 91–96 % pro jed vosy.
Léčba má dvě fáze – úvodní a udržovací. V úvodní části léčby se podávají injekce s daným alergenem do podkoží jednou týdně. Léčba se přitom zahajuje velmi nízkou dávkou, která se postupně navyšuje až do dosažení udržovací dávky. Po zhruba 15 týdnech se postupně interval mezi injekcemi prodlužuje až na šest až osm týdnů. Celková doba léčby je přibližně tři až pět let. Nesčetněkrát bylo potvrzeno, že se jedná o léčbu bezpečnou. Nežádoucí účinky jsou obvykle mírné a jedná se nejčastěji o lokální otok a bolestivost v místě podání. Pacient by však měl po aplikaci pro jistotu setrvat 30 minut pod dohledem lékaře ve zdravotnickém zařízení.
(mafi)
Zdroje:
- Kučera P. Alergie na jed blanokřídlého hmyzu – diagnostika a možnosti léčby. Medical Tribune. Ročník XV, číslo 25.
- Vachová M. Alergie na včelí a vosí jed. Medical Tribune 2020.