V druhé polovině 20. století došlo k výraznému vzestupu počtu alergických onemocnění ve vyspělých zemích.
Například v Austrálii má pro rozvoj alergie předpoklady 40 % dětí. Většina z nich dospěje během života k některé z alergických nemocí. V této souvislosti je dobré osvětlit rozdíl mezi atopií a alergií.
Atopie je název pro situaci, kdy má daný jedinec schopnost reagovat na běžné okolní látky tvorbou alergických protilátek. Jako alergen se označuje jakákoliv (běžná) látka, schopná vyvolat u vnímavého jedince alergickou reakci. Přitom zdravý člověk (neatopik) takto nereaguje. Atopie je ale jen vloha stát se alergikem.
Atopie ještě neznamená, že se v každém případě musí rozvinout alergie. Alergie se u atopika teprve může či nemusí projevit. Někdo může zůstat celý život pouze atopikem, pokud se nikdy nesetká se „svým“ alergenem. V takovém případě se u něj nikdy neprojeví alergická reakce, protože alergické protilátky, které on tvoří, nemají s čím reagovat. Atopie je předpokladem, který může za určitých podmínek vést k rozvoji alergie.
Děti, které se narodí rodičům s atopií, mají riziko, že se u nich v 50–80 procentech případů rozvine alergie. U dětí z neatopických rodin dosahuje toto riziko pouze 20 procent. Pravděpodobnost je vyšší tam, kde jsou oba rodiče již alergici. Pak se u dítěte pohybuje v rozmezí 60–80 procent. Riziko u dětí jen jednoho rodiče s atopií je trochu nižší, nicméně jedná-li se v takovém případě o matku, opět trochu stoupne.
Je zřejmé, že vzestupný trend počtu alergiků v populaci souvisí se změnami životního stylu a změnami životního prostředí. Genetické vlohy pro alergii se nemění, mění se životní prostředí. Co můžeme udělat pro to, aby se genetická vloha pro alergii nerozvinula v průběhu života do alergického onemocnění? Jaká opatření je vhodné provést, a kdy? Máme zasahovat již během těhotenství? Tyto otázky řeší mnoho vědců, a stále nejsou uspokojivě zodpovězeny. Několik odpovědí nabízí text o možnostech prevence alergií.
(van)